Michael Neuhold Homepage
Startseite > Tschechische Kurzgrammatik > Pronomina

Pronomina


Personalpronomen

Singular Plural
1. Person 2. Person 3. Person 1. Person 2. Person 3. Person
Mask. Fem. Neutr Mask. bel. Mask. unb. Fem. Neutr
„ich“ „du“ „er“ „sie“ „es“ „wir“ „ihr“ „sie“
Nom. ty on ona ono my vy oni ony ono
Gen. mne tebe jeho, něhoho jí, ní jeho, něhoho nás vás jich, nich
Dat. mně mi tobě ti jemu, němumu jí, ní jemu, němumu nám vám jim, nim
Akk. mne tebe jeho, něho ho ji, ni je(j), ně(j)ho nás vás je, ně
jej, něj
Lok. mně tobě něm něm nás vás nich
Instr. mnou tebou jím, ním jí, ní jím, ním námi vámi jimi, nimi

Reflexivpronomen

Singular
Gen. sebe
Dat. soběsi
Akk. sebese
Lok. sobě
Instr. sebou

Possessivpronomen

1./2. Person Sg. nicht-reflexiv

Mask. bel. Mask. unb. Fem. Neutr.
„mein“
Sg. Nom. můj moj-e, m-á moj-e, m-é
Gen. m-ého moj-í, m-é m-ého
Dat. m-ému moj-í, m-é m-ému
Akk. m-ého můj moj-i, m-ou moj-e, m-é
Lok. m-ém moj-í, m-é m-ém
Instr. m-ým moj-í, m-ou m-ým
Pl. Nom. moj-i, m-í moj-e, m-é moj-e, m-á
Gen. m-ých
Dat. m-ým
Akk. moj-e, m-é moj-e, m-á
Lok. m-ých
Instr. m-ými

1./2. Person Pl. nicht-reflexiv

Mask. bel. Mask. unb. Fem. Neutr.
„unser“
Sg. Nom. náš naš-e
Gen. naš-eho naš-í naš-eho
Dat. naš-emu naš-í naš-emu
Akk. naš-eho náš naš-i naš-e
Lok. naš-em naš-í naš-em
Instr. naš-ím naš-í naš-ím
Pl. Nom. naš-i naš-e
Gen. naš-ich
Dat. naš-im
Akk. naš-e
Lok. naš-ich
Instr. naš-imi

3. Person nicht-reflexiv

Sg. Pl.
Mask. Fem. Neutr. M./F./N.
„sein“ „ihr“ „sein“ „ihr“
jeho její jeho jejich

Reflexiv

Für ein reflexives Besitzverhältnis (d.h. der Besitzer ist Subj. des Satzes) wird in allen Personen das Pron. svůj verwendet; svůj dekliniert wie můj. Je nach Subj. ist mit „mein, dein, sein“ usw. zu übersetzen.

Demonstrativpronomen

Mask. bel. Mask. unb. Fem. Neutr.
„dieser“
Sg. Nom. t-en t-a t-o
Gen. t-oho t-é t-oho
Dat. t-omu t-é t-omu
Akk. t-oho t-en t-u t-o
Lok. t-om t-é t-om
Instr. t-ím t-ou t-ím
Pl. Nom. t-i t-y t-a
Gen. t-ěch
Dat. t-ěm
Akk. t-y t-a
Lok. t-ěch
Instr. t-ěmi

Interrogativpronomen

Substantivisch

Mask./Fem. Neutr.
„wer?“ „was?“
Sg. Nom. kdo co
Gen. k-oho č-eho
Dat. k-omu č-emu
Akk. k-oho co
Lok. k-om č-em
Instr. k-ým č-ím

Adjektivisch

Který „welcher?“ und jaký „welcher? was für ein?“ deklinieren beide wie ein hartes Adj. (velký).

Relativpronomen

Als Rel.-Pron. wird meist který „welcher, der“ verwendet. Daneben gibt es in der Schriftsprache noch jenž, das (mit Ausnahme des Akk. Sg. Mask.) wie náš mit angehängtem -ž dekliniert.

Mask. bel. Mask. unb. Fem. Neutr.
„welcher, der“
Sg. Nom. jen-ž j-e-ž
Gen. j-eho-ž, n-ěho-ž j-í-ž, n-í-ž j-eho-ž, n-ěho-ž
Dat. j-emu-ž, n-ěmu-ž j-í-ž, n-í-ž j-emu-ž, n-ěmu-ž
Akk. j-eho-ž, jej-ž, n-ěho-ž jej-ž, něj-ž j-i-ž, n-i-ž j-e-ž, n-ě-ž
Lok. n-ěm-ž n-í-ž n-ěm-ž
Instr. j-ím-ž, n-ím-ž j-í-ž, n-í-ž j-ím-ž, j-ím-ž
Pl. Nom. j-i-ž j-e-ž
Gen. j-ich-ž, n-ich-ž
Dat. j-im-ž, n-im-ž
Akk. j-e-ž, n-ě-ž
Lok. n-ich-ž
Instr. j-imi-ž, n-imi-ž
Wie im Dt. wird meist das substant. Interrog.-Pron. als Rel.-Pron. verwendet, wenn das Bezugswort fehlt bzw. im Neutr. auch bei indefinitem Bezugswort:
kdo s láskou neví kudy kam „wer mit der Liebe nicht aus noch ein weiß“ (=der, der nicht weiß)
něco, co děla život krásnějším „etwas, was das Leben schöner macht“ (=etwas, das macht)

Indefinitpronomen

Unbestimmt, verneint

Die substant. Indef.-Pron. (sowie einige Indef.-Adv.) werden durch Vorsetzen von ně- „irgend-“ bzw. ni- (Negation) vor das Interrog-Pron. (bzw. -Adv.) gebildet:

kdo „wer?“ ně-kdo „irgend-wer, jemand“ ni-kdo „niemand“ dekl. wie kdo
co „was?“ ně-co „irgend-was, etwas“ ni-c_ „nichts“ dekl. wie co
kde „wo?“ ně-kde „irgend-wo“ ni-kde „nirgends“
kam „wohin?“ ně-kam „irgend-wohin“ ni-kam „nirgend-wohin“
kdy „wann?“ ně-kdy „irgend-wann“ ni-kdy „niemals“

Das adjekt. Indef.-Pron. wird in gleicher Weise gebildet, als negiertes Pron. ist allerdings žádný gebräuchlicher:

jaký „was für ein?“
 
ně-jaký „irgend-ein“ ni-jaký „keinerlei“ dekl. wie velký
žádný „kein“
který „welcher?“ ně-který „irgend-ein, mancher“

Wird ein Satz, der Indef.-Pron. enthält, verneint, wird sowohl das Verb negiert als auch alle Indef.-Pron.: Nikdo to nezná. „Niemand weiß das.“

Umfassend

Každý „jeder“ dekliniert wie ein hartes Adj. (velký).

Všechen „ganz, all; Neutr. alles; Pl. alle“ hat in den obliquen Kasus den Stamm vš-, im Nom. und Akk. ist er erweitert zu všechn-, in der Umgangssprache auch zu všeck- (im endungslosen Sg. Mask. jeweils mit e-Einschub: všechen_, všecek_).

Mask. bel. Mask. unb. Fem. Neutr.
„all“
Sg. Nom. všechen, vše-cek všechn-a, vše-ck-a všechn-o, vše-ck-o, vš-e
Gen. vš-eho vš-í vš-eho
Dat. vš-emu vš-í vš-emu
Akk. všechen, vše-cek všechn-u, vše-ck-u, vš-i všechn-o, vše-ck-o, vš-e
Lok. vš-em vš-í vš-em
Instr. vš-ím vš-í vš-ím
Pl. Nom. ichn-i, vši-cc-i všechn-y, vše-ck-y všechn-a, vše-ck-a
Gen. vš-ech
Dat. vš-em
Akk. všechn-y, vše-ck-y všechn-a, vše-ck-a
Lok. vš-ech
Instr. vš-emi

Identität

Sám, sama, samo „selbst, allein“ dekliniert in den obliquen Kasus wie ein hartes Adj. (velký), im Nom. und Akk. hat es die kurzen Formen (rád):

Mask. bel. Mask. unb. Fem. Neutr.
„selbst“
Sg. Nom. sám sam-a sam-o
Akk. sam-a, sam-ého sám sam-u sam-o
Pl. Nom. sam-i sam-y sam-a
Akk. sam-y sam-a

Autor: Michael Neuhold (E-Mail-Kontakt)
Letzte Aktualisierung: 27. Mai 2016